Zuřivá cenzura
Nikdo nemá patent na pravdu. Každý ji vnímá podle svého vědomí. Člověk se stává vyspělejším, hledá-li pravdu sám. Mnohdy, jako jehlu v kupce sena. Když se potrápí, má pro něj větší cenu a je jeho.
Motivací cenzury je zakrýt vlastní lež. Lež ani pravda se ukrýt nedají. Mlžit pravdu je jako obalovat světlo tmou. Lži vyjdou dříve nebo později na povrch.
Spravedlivý člověk, který vědomě nelže, nemá strach z jiného názoru. Může se mýlit, to je lidské, ale svou pravdomluvností se přepracovává k pravdě.
Pravda je všude kolem nás. Jsme jí obklopeni. Nedá se nevidět. Nevidí ji jen ten, kdo se nesnaží, nebo ji vidět nechce. Výmluva: „Skryli mi pravdu.“ Vážně? Neviděl jsi světlo? A proč jsi neotevřel oči?
Cenzurou, klamáním, mlžením, překrucováním a zatajováním se člověk odcizuje pravdě, ztrácí se a bloudí v sebeklamu. Takto dezorientovaný a zmatený, se spatří v zrcadle a překvapeně skříkne. Ty jsi kdo? Zrcadlo mu odpoví chladně.
Krutá pravda.
