Teorie relativní reality
Jak chceme dále žít?
Máte pocit, že tady nic nefunguje, věci se neřeší, společnost stagnuje, lidé melou z posledního a ze setrvačnosti a je jen otázkou času, kdy se to odzrcadlí na jejich zdravotním stavu?
Pokud ano, tak je nejvyšší čas se nad tím zamyslet a zkusit najít řešení na tuto zdánlivě neřešitelnou otázku, dokud není pozdě.
My si určujeme podmínky, v jakých existujeme. Máme-li pocit, že kolem nás panuje nejistota a chaos, tak tento stav pouze odráží náš vnitřní svět. Jsme se vůbec schopni na chvíli zastavit, zhodnotit situaci a nadefinovat jakým směrem pojedeme dál?
Podívejme se na to, jak vypadá informační a názorové pole. Je chaotické a rozbité na šrot. To není náhoda, ale záměr. Záměrně se vytváří situace, kdy se spíše vyzdvihují rozpory a konflikty. Do toho se zamíchávají bulvární hlouposti a dopravní nehody. Naoko se řeší sport a počasí.
Společnost se nesjednocuje na základě společných zájmů, které se týkají většiny jednotlivců. Měli bychom si stanovovat priority. Neměli bychom existovat bez plánů a vizí. Na začátku se vůbec nemusí jednat o nějaké velkolepé projekty.
Problémů k řešení je milion, ale uvedu jeden, který se týká všech. Podívejme se, v jakém stavu jsou chodníky a cesty v našich městech. V některých případech je to katastrofa a hanba. Jsou doslovně v havarijním stavu. To se vážně občané jedné obce nemohou sjednotit a prosadit to, aby vypadali tak, jako v civilizovaném světě? Klademe na to důraz, nebo nám to je jedno, protože jsou na programu důležitější věci? Ale takto můžeme přistupovat ke všemu. K nemocnicím, školám atd...
Ať se jedná o více nebo méně důležitou otázku, úkol, tak je důležité, aby se lidé uměli setkat a najít společné řešení. Sami si odpovězte, že jestli to takhle funguje, a pokud ne, tak proto zde mnohé věci takto podobně vypadají. Ty cesty, které zde máme denně před očima, nám to budou připomínat.
Realitu naší děravé aktivity.
