Král nebo parlament? Mozart nebo hudebníci?
Bohem stanovený vládce měl i patřičnou podporu shora pro výkon své funkce. Vedl lid a spravoval zemi. Představa, že se jen vozil v kočáru, bavil na plesech a chodil na lov je mylná. Můžete ho násilně svrhnout v domnění, že jej nahradíte někým lepším, ale brzy zjistíte, že problém byl v něčem jiném. V lidech samotných.
Řeknete si více hlav, více rozumu a vyberete mudrce do parlamentu. Pokud se budete spoléhat, že oni to budou dělat kvalitněji, tak dospějete ke stejnému zklamání.
Pointa je v něčem jiném. Společnosti se daří natolik, nakolik se řídí božími ustanoveními. Můžete si zákony nahrazovat jinými, vykrucovat je jako paragrafy, ale nic vám to nepomůže. V tomto stavu se trmácíme dlouhá desetiletí a doufáme, že přijde princ na bílém koni a všechno změní za nás. NEZMĚNÍ.
Složilo by Requiem lépe 160 skladatelů nebo hudebníků místo Mozarta? Nesložilo. Nebo kdyby i něco složili, tak by to nikdo neposlouchal. Byl to sám Mozart, který pomocí inspirace přicházející odněkud, obdařený talentem a jinými danostmi, složil toto mistrovské dílo.
Stačí král, svědomitost lidí a život je symfonie.
