Další volby zásadní změnu nepřinesou
Chceme změnu, ale změnit se nechceme?
Můžeme čekat. Všichni lidé jdou po starých vyšlapaných chodníčcích, železná košile a zkostnatělost starých způsobů nepustí. Bojíme se, že změna může být bolestivá, přičemž změna spočívá ve vystoupení ze setrvačnosti našeho myšlení a jednání.
Spekulanti se už začali mobilizovat.
Paří se jim z hlavy. Kalkulují, přepočítávají, spočítávají, násobí a rozdělují. Spojují se, dělí, přeskupují, dohadují, hádají, lžou, mlží a taktizují. Jde jim o hodně, o peníze. Investují do voleb, předvolebních klamlivých kampaní s cílem milion násobného zúročení a okradení občanů.
Kolik by kandidovalo ze současných superhrdinů parlamentu, kdyby už neměli možnost rozhodovat o penězích a měli by pracovat za spravedlivou mzdu? Kdyby si lidé hospodařili s penězi sami? Obávám se, že pro drtivou většinu by už práce v parlamentu nebyla to pravé ořechové. Parlament by osiřel. Národovci a spasitelé by se vypařili. Někteří by onemocněli, další by měli něco jiného na práci a jiní by vlastně k tomu ani neměli kvalifikaci.
Takže teď povylézali, vypadli jako kostlivci ze skříní. Na staré, duté a naduté hlavy si nasadily nové masky. Nový image, marketing a program. Třeba získat body na palčivých tématech, co nejvíce a nejlépe oklamat a obalamutit voliče. Na staré nicnedělání, mizerné dělání, lži a kradení se už zapomnělo? Nemělo by se. Šli jsme od deseti k pěti a takto se dostaneme ke třem. Myslíme si, že konec, krach a katastrofa je daleko? Ne, není. Je docela blízko a za rohem. Stačí se podívat k sousedům.
Každý má změnu jakou si zaslouží.
